Ubytovaná jsem na západě Bali, oblast Canggu asi hodinu od letiště. Je to hodně
oblíbená destinace mezi surfaři a je to znát. Přijde mi, že jich tu je snad
více než místních. Jsou všude, hlavně teda ve vlnách! A já jsem asi jediná, kdo
tu nesurfuje. Ale nemusím umět všechno, že jo? První dny jsem se tu poflakovala
a prozkoumávala okolí a místní pláže. Mám to asi dvacet minut pěšky – na skútr
si zatím netroufám, ale v tom vedru chodit pěšky, je tedy výzva! Docela těm
řidičům závidím, když kolem mě projíždí s větrem v zádech a já si tak
akorát otírám pot.
Taky pomalu zkouším na místňáky mluvit indonésky – hlavně když si jdu koupit
oběd nebo večeři – to mi jde, při nákupu simky – to mi moc nešlo, ale mám jiJ
a taky na pláži při pronájmu lehátka. Jsou mile překvapeni, ale většina umí
stejně anglicky, takže i tak odpovídají.
 |
| Echo beach - surfers paradise |
 |
| Echo beach |
 |
| Všude samá rýže:) |
 |
| Sklizená rýže |
Předevčírem jsem si tu stáhla aplikaci na objednávání motorky (místní Uber)
a řekla si, že vyzkouším, zda funguje. Přeci jen jsme na Bali. Tuhle jsme s kamarádem čekali na motorku, která
měla přijet ve 12 hodin a nedočkali se. Cena za jednu cestu mi
přišla hodně sympatická, asi 50 Kč. Chtěla jsem se jet podívat k jednomu chrámu,
který je přístupný jen za odlivu, je totiž na útesu. Sice jsem tam už jednou
byla, ale líbilo se mi tam, tak proč nejet znovu? Hlavně od ubytka jen 20 minut
jízdy.
Po snídani si objednala řidiče, který tu byl překvapivě rychle a už jsme frčeli! Ještě jsem se ho ptala, zda
tam na mě může tak hodinu počkat, než komplex projdu, ale říkal, že ne, že si
mám objednat nového řidiče, až budu chtít. Dobrá tedy, šla jsem na průzkum do
chrámu, tam byla asi celá Korea či co. Strávila jsem tam asi dvě hodiny a
chtěla jet zpět, ale ejhle žádný řidič nebyl dostupný, když jsem zadala adresu
na vyzvednutí. Sakra! Co budu dělat? Nechtělo se mi jet autem a dávat zbytečně
peníze za taxi. Vrátila jsem se zpátky a ptala se jednoho chlapíka, co nabízel
pronájem motorek a aut, zda by mě nehodil zpět, ale prý ne, jen taxi. Ach jo.
Pak jsem ještě zkusila jednoho chlapíka, který se tam ochomejtal a ten taky, že
má jen auto a ne motorku. Dobrá, pojedu autem, ale hlavně ať už jedu. Nabídla
jsem mu hrozně málo, to on samozřejmě nechtěl. Nakonec se nad Janinkou slitoval
a řekl, že mě hodí.
Hned co jsme vyjeli se mě začal ptát, zda jsem vdaná a kde je manžel? Na tohle
se ptá každýJ
Je to tu normální. Lepší je říct, že jo a vyhnete se tím spoustě problémůJ
Ano, ano vdaná jsem a manžel čeká v homestayi! Pak mi řekl, že je z Jávy
– z města Surabaya (na východě) a že tu je jen na návštěvě. Sakra podruhé!
Nepamatovala jsem si úplně cestu – všechno tu je stejný a ulice nejsou vůbec
značený a jediný záchytný bod byl Starbucks, ale ten jsme projeli a pak už jsem
si nebyla jistá, kde odbočitJ No nakonec se párkrát musel zeptat a v pohodě jsme
dojeli. Dala jsem mu asi 100 Kč a šla na oběd – umírala jsem hlady!
 |
| Tanah Lot |
Dnes ráno jsem se vydala opět na pláž (můj poslední den v Canggu) a tam
procesí Hinduistů – slavili nějaký svátek – pořád něco slaví, takže celá pláž
obsazená. Nikde žádná lehátka, pár lidí se tam válelo na ručnících, ale to se
mi nechtělo, tak jsem se šla podívat blíž na tu slávu a pak se prošla kolem
rýžových polí. A vrátila jsem se na pláž až odpoledne, kdy už to bylo lepší.
Ale sluníčka jsem si moc neužila – asi za hodinu přišla bouřka. Jaké příjemné
osvěžení! Cestou zpět jsem se stavila u místních na oběd – jako very local jo –
ale už jsem měla šílenej hlad a nechtělo se mi do města, paní mi udělala rýži s klíčky a arašídovou
omáčkou, k tomu jsem si dala horký sladký čaj, koupila si dvoje krekry, zaplatila 25 Kč a šla na
pokoj umýt ze sebe to blátoJ
 |
| Obětiny Bohům |
Zítra ráno se přesouvám do vnitrozemí oslavit s místňákami balijský nový
rok tzv. Den ticha. Slaví se 9. 3. a bude tady takový ticho, že to musím
slyšet!
