HVĚZDY NA LOMBOKU

To jsme se takhle jednou u oběda daly do řeči s místním chlapíkem a on se nás zeptal, zda bychom nechtěly přijet nějaký den učit angličtinu do Prayi (40 minut z Kuty). Jeho bratr Adit vede doma 3 x týdně kurz angličtiny zdarma pro středoškoláky. V úterý nemáme výuku v místních školách, takže jsme kývly. Zase další zkušenost. Prayu sice vůbec neznáme, ale do města jsme trefily bez problémů, pak zavolaly Awanovi a on nás vyzvednul. Věděly jsme, že hodina měla začínat v 15 hodin, ale to bychom nebyli v Indonésii, v 15 hodin tam samozřejmě nikdo nebyl. Venku totiž začalo pršet a tak všichni čekali, až přestane. Pro tu jejich nedochvilnost Indonésané používají výraz jam karet = gumový čas. Čas čekáním na studenty jsme tedy vyplnily hodováním. Nejdřív nám donesli čaj (vždy tu je přeslazený), vodu a pohár z kokosového mléka, rýže a led (cendol - to mi vůbec nechutnalo), pak následoval oběd – ten jsme moc nejedly, předtím jsme obědvaly v Kutě, ale abychom neurazily, něco málo jsme snědly, ale straaašlivě to pálilo. Pálivá jídla mi nevadí, ale tohle bylo šílený. Kolem 16 hodiny se začali trousit studenti, překvapeni, kdo to tam je. Výuka probíhá hlavně formou konverzace, takže se nás ptali na různé otázky ohledně bydlení, co tu děláme, kolik nám je, zda máme děti atd. Po hodině proběhlo hromadné foto a nejméně dalších třicet fotek na mobily kvůli příspěvkům na facebook.  Czech superstarsJ Už jsme se pomalu chystaly k odjezdu, ale jedna z žen nám nabídla, že nám udělá masáž hlavy tzv. cream bath. Výuka totiž probíhá v kadeřnickém salonu. Oh yes, masáž hlavy si nechám líbit. Jenže zas tak příjemné to nebylo – dost tahala, v jednu chvíli jsem myslela, že mě skalpuje, ale přežila jsem. Pro ně je to asi příjemné, mají tvrdé vlasy, ale pro moje jemné vlasy to žádný relax nebyl. Ale zatnula jsem zuby a držela. Celý proces trval tak hodinu – umytí – masáž – balzám – působení – další masáž – umytí – další balzám – umytí – kondicionér - vysušení. Opravdu náročný proces. Pak šla na řadu Martina. Po masáži jsme už fakt chtěly jet, ale zrovna se servírovala večeře! No odmítněte to! Po večeři jsme už ale fakt jely, i když nám nabízeli, abychom tam přespaly a jely až ráno. To se nám nechtělo, ve středu ráno učíme ve školce a musely bychom vstávat brzo. Však chápete, že jo?

 

cendol

 

Naši středoškoláci

 

S majitelkou salonu

Masáž hlavy začíná

 

A zase jídlo

Další týden jsme se opět domluvili na výuce s tím, že přijedeme o něco dříve, abychom se podívali do města. Sice jsem netušila, co by tam mohlo být tak zajímavého. Města tu nejsou vůbec pěkná a Praya navíc vypadá dost vybydleně. Awan nás zas vyzvedl v centru, ale tentokrát jsem se už soustředila na cestu, abychom příště trefily. Jen jsme dosedly v obýváku, začalo se nosit na stůl. Hlad jsme měly, to zas jo. Tentokrát jsme si totiž nedávaly oběd v Kutě. Na prohlídku města se pojede asi až po obědě. Jenže Awanův bratr domluvil na policejní stanici, že tam taky začne s výukou a že mi mu pojedeme  pomoc. Policajti na Lomboku totiž vůbec neumějí anglicky a tím pádem nemůžou vůbec zastavit turisty, když jedou bez helmy. Na stanici zas všichni paf z bílých holek, nějaká výuka tam proběhla – dost nám to připomínalo hodiny s dětmi ve škole – ze všeho měli srandu, hlavně při tvoření scének. Ano, opět proběhlo focení. Ze stanice se jelo zpět, kde už čekali studenti ze střední školy. Zase se konverzovalo na různá témata, po hodině a půl jsme toho měly dost. Vypily čaj a před večeří se vrátily zpět do Kuty. A aby toho nebylo málo, Awan s bratrem též píšou do místních novin Kabar Lombok, a po naší první výuce v salonu a na policejní stanici o nás vyšel článek v novinách!

 

s policejním týmem

 

s kapitánkou

 

za hvězdy