PRVNÍ TÝDEN NA LOMBOKU

BYDLENÍ

Minulý týden jsem se po dvou týdnech přesunula z Bali na Lombok, kde jsem měla domluvenou výuku angličtiny v místních školách. Jela jsem trajektem, je to nejlevnější možnost (80 Kč), cesta sice trvá 4,5 hodiny, ale dá se to vydržet. Nosič mi naštěstí pomohl za malý poplatek s těžkým kufrem na palubu. Na Lomboku v přístavu na mě čekal učitel Edy, kterého jsem znala z minulého roku, kdy mi dělal na Lomboku řidiče.  Do Kuty (jih Lomboku) jsme dorazili navečer. Nejdříve jsem se šla pozdravit s jeho ženou a předala jí pár věcí z Čech, které jsem jí přivezla. Chvíli jsme si povídali, vypila jsem čaj a pak jsem přesunula s další dobrovolnicí Martinou do baráku, který mezitím ostatní našli, když jsem byla ještě na Bali. Fotky jsem viděla jen na mobilu, takže jsem úplně nevěděla, do čeho jdu, ale při ceně 1 000 Kč/měsíc/osobu jsem se nenechala dlouho přemlouvat. Jsou tu dva pokoje, takže 4 lidi se tam v klidu vyspí. Koupelna evropská tzn. sprcha i záchodJ Máme i zahradu s altánem (bruga se tomu říká). Dokonce je tu i venkovní kuchyň, ale tu nevyužíváme. Na jídlo se jezdí k místňákům. Většina dobrovolníků po příjezdu bydlí u místního učitele Edyho, ale jeho ceny jsou na místní poměry dost vysoké cca 6000 Kč/měsíc/single pokoj a 4500 Kč/měsíc/double/pokoj/osobu, proto když ostatní dobrovolníci slyšeli, že je možnost pronájmu baráku, šli do toho.

 

ŠKOLA 

Učí se v různých školách a já začala učit hned od pondělí. Já učím dohromady s Martinou. První výuku jsme začaly ve školce, kam chodí jen pár dětí, asi 8. Martina ve školce byla jen jednou, takže jsme se po cestě musely dvakrát ptát, zda jedeme správně. Cesta vede džunglí, takže úplně zapamatovatelná není při jedné jízdě. Děti ve školce moc nemluví, když mluví, tak sasacky – to neumím já – tak na ně mluvím indonésky – na to zas nereagují oni a anglicky umí jen Hello. Je to docela výzva udržet jejich pozornost. Snažíme se s nimi kreslit, hrát různé hry a nebo se učí abecedu. Školku máme jen jednu hodinu ve středu. Střídáme se ještě s jedním dobrovolníkem. Momentálně nás je tu moc.

Ve třídě je nuda, venku je to nej!

 

Po hraní ve školce jsme přejely do další školy, kde jsme měly hodinu od 10 hodin. Ve třídě jsou už starší děti kolem 8, 9 let. Základy angličtiny nějaké mají, což je pro nás snazší při přípravě hodiny.  Nejdřív jsme opakovaly abecedu, pak jsme se jim snažily vysvětlit, jak se používá there is, there are. Nakonec vše procvičovaly. Je tam jeden kluk, co si říká Toni, sedí v první lavici a je z nich asi nejlepší. Vždy má všechno hotové jako první a furt vykřikuje. Ale i ostatní jsou dobří, pořád volají – Jana, Jana come, come check. Jana, Jana picture, picture!J

 

 

A do třetice jsme ještě vypomáhaly dalším dvěma dobrovolníkům na základní škole, kde jsou nejstarší děti, kolem 10, 11 let. Celý týden jsem se zabývali ekologií, jak chránit životní prostředí, jak jsou plasty škodlivé a jaké je jejich možné využití. První hodinu se děti dívaly na krátké video, co vše můžou plasty způsobit v moři a oceánech. Pak dostaly za úkol nasbírat co nejvíce víček a přinést další den do školy. Z víček jsme pak vyráběli nápis Kintari, který už visí venku na škole. A nakonec z velkých plastových lahví vyráběly květináče. To mělo největší úspěch.

 

Zvonek

 

 

Fotbal se hraje všude

 

 

 

Do školy jezdíme na motorce dohromady s Martinou. Jsou tu k dispozici jen dva skútry. Zatím jezdí Martina, já si ještě na cesty džunglí moc netroufám, i když skútr už taky řídím, ale zatím jen na pláž a do města. Občas nás chytne po cestě přeháňka a to je pak cesta samé bahno. A ano, už jsme měly menší nehodu a skútr povalily do bahna.