FLORES - VÝLET LODÍ ZA VARANY

Na Komodu jsem již kdysi byla, ale to jsme letěli přímo na Flores, a pak měli domluvenou malou loď s přespáním na jednu noc. S Verčou jsme si říkaly, že tři dny a dvě noci na lodi, bude asi větší dobrodrůžo. A bylo! Nejdřív jsme se musely dostat na Lombok do Senggigi, odkud se vyráželo. Po příletu ze Sumatry jsme strávily dvě noci v Ubudu (Verča trochu nakupovala, zašly jsme si na taneční představení a stihly i trek v rýžových polích). Transfer z Ubudu do přístavu byl domluven mezi 7 h – 8 h ráno. Agentura měla moje číslo, takže jsme v klidu posnídaly, sbalily zbytek věcí a čekaly, až nám zavolá řidič. Když už bylo skoro 8.30, začaly jsme řešit, zda vůbec někdo přijede. Já samozřejmě bez kreditu, tak jsem musela zavolat od Verči z českého čísla. Nakonec řidič přijel po deváté, skoro nic neřekl, jen že píchli a rychle svištěl do přístavu. Loď měla vyplouvat v 9.30 a cesta byla tak na hodinu. Naštěstí v přístavu bylo domluvené, že na nás počkají. Měli jsme jen půl hodinové zpoždění a loď fakt počkala. Za hoďku a půl jsme byli na Lomboku, tam jednu noc přespaly a další den se vyráželo na plavbu. Všichni pasažéři se sešli v kanclu Peramy (místní cestovka), a když jsem viděla to množství lidí, polilo mě horko, toto jsem opravdu nečekala. Do přístavu vyrážely dva autobusy! Celkem nás bylo 34 lidí plus asi 8 lidí jako posádka. Vyplouvalo se večer kolem deváté, my s Verčou jsme měly rezervovaná místa na palubě lodi. Ale než jsme se rozkoukaly, tak všechny karimatky byly obsazené a na nás zůstalo místo na přídi přímo před kapitánem. Nevýhoda – nebyla tam střecha, doufaly jsme, že nezačne pršet, výhoda – byly jsme tam samy, ale během noci se k nám přidali ještě dva lidi, že jim je vedro v kajutách. Moře bylo dost rozbouřené a pěkně to houpalo a mně začalo být zle – nevěděla jsem, jestli mám sedět, nebo ležet. Verča nadšená, že takhle ještě nikdy neplula a užívala si to, já vedle ní skuhrala a modlila se, aby už bylo ráno. V jednu chvíli jsem měla pocit, že nás ty vlny snad spláchnou. Ráno se všichni nahrnuli na snídani, pokud jste se sekli ve frontě na záchod (3 pro všechny), málem jste byli bez snídaně. No záchody to byl taky zážitek – blbě se zamykaly, takže jednou se mi stalo, že se mi otevřel dokořánJ Na záchodech byla i sprcha, která furt kapala, takže jste vždy vylezli politý. Verče se jednou i sprcha nechtěně spustila a přišla chudák celá mokráJ Po snídani jsme měli zastávku na Satonda ostrově (u Sumbawy, v podstatě celou dobu jsme pluli podél Sumbawy), kde je slané jezero. S Verčou jsme šly na vyhlídku, abychom se trochu prošly a pak se mohlo jít šnorchlovat. Pak zas zpět na loď, vždy nás převáželi na malém člunu, kam se vešlo asi 9 lidí, takže pěkně do fronty a čekat, až na nás přijde řada. A pokračovalo se v plavbě dál, další zastávka měla být až navečer. Kolem druhé hodiny jsem si říkala, že už by jako mohl být oběd, že je divný, že nikdo nic neříkal, snídaně byla v 7 ráno. Šla jsem se zeptat dolů, ale kluk z posádky mě moc nepochopil, viděla jsem ho tam jíst, tak jsem si říkala, že asi pak už budou servírovat. Večer jsme pak zjistily, že oběd normálně byl a my ho propásly – ano i na takové malé lodi se dá zmeškat obědJ Navečer nás vyhodili na pláži, že se vykoupeme a počkáme na západ slunce. Ale to teda byla pláž všech pláží – špinavá, všude zničený korál a málo vody. Šla jsem se koupat, a když už jsem uplavala asi 500 m a furt tam bylo 10 cm vody, plavala jsem zpět. Nikdo moc nechápal, proč nás tam vzali, když všude kolem je x hezčích pláží. Nejspíš to bylo při cestěJ

Přístav v Senggigi

Chilli je všude, viď Veru?:)

Obětiny

Chrám Batu Bolong na Senggigi

Trošku kýčovitý západ slunce

Naše loď

Slané jezero na Satonda ostrově

A už šnorchlujeme

 

Druhá noc byl taky moc príma. Na naše místo na přídi se začali ubytovávat kluci z Anglie, bylo jich šest, s Verčou jsme teda rychle šly rezervovat dvě karimatky, jinak bychom spaly asi vsedě. Do toho tam začali chodit lidi z kajut, že budou spát taky nahoře. Byli jsme tam jak sardinky – nedalo se skoro ani projít dolů na záchod. O půlnoci začalo pršet. Bomba. Rychle jsme se přesunuly do chodby (naše oblíbené místo, trávily jsme tam nejvíce času). Nějak jsme se tam poskládaly, už tam spal jeden kluk z posádky, my s Verčou seděly a přemýšlely, jak budeme spát. Pak přišel průvodce, že můžeme spát v kajutě kapitána. To se nám teda vůbec nechtělo, byly tam sice postele nad sebou, ale chtěli byste spát s kapitánem? Já teda ne. Nakonec průvodce vyhodil kluka z posádky a s Verčou jsme se uložily k spánku. Ráno jsme už konečně připluli na Komodo, kde nás  čekala výprava za varany. Tito komodští draci mohou dosahovat délky až 3 metrů a váží kolem 150 kg. Sliny varanů obsahují bakterie, které způsobí smrtelnou otravu krve. Pokousané zvíře tak pomalu slábne a varan po několik dní chladnokrevně sleduje jeho umírání, teprve po té si na něm pochutná. Blbá smrt, co? Po varanech jsme se přesunuli na Pink beach (Růžová pláž), která je opravdu růžováJ Tam se šnorchlovalo a relaxovalo. S Verčou jsme si vyšly jako jediné na kopec, abychom ten růžový zázrak viděly hezky ze shora a stálo to za to. A po obědě už se plulo do přístavu Labuan Bajo, Flores, kde jsme jednu noc přespaly a druhý den ráno přeletěly na Bali.

Východ nad Komodem

Místní krasavec

Pink beach - Léňo vidíš tu růžovou?:)